Slovanský holokaust – vymlčená historie
Je známo, že potomci Šéma se nazývají Semité, potomci Jafeta se nazývají Jafetité a potomci Cháma se nazývají Chamité. Do druhé skupiny patří především kmenové národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Mezi Semity patří nejen Židé, ale také Arabové (vědci se domnívají, že jsou dokonce ještě semitštější než Židé), Malťané, Asyřané, několik etiopských národů, obyvatelé jemenského ostrova Sokotra a několik národů na jihu Arabského poloostrova.
Jafetité tvoří dvě třetiny všech národů a národností na zemi. V Bibli se o nich ale píše jen velmi málo. Šém byl považován za Noemova nejstaršího syna, protože z jeho rodu později vzešel Spasitel světa, Ježíš Kristus.
Existuje stará Bible (slovanská Bible nebo překlad ze Septuaginty – řeckého textu), která říká, že Jafet je o dva roky starší než Šém. Počkejte! Ale tohle se nenachází ani v ruském synodním překladu, ani v ekvivalentní latinské Vulgátě. Proč?
Církevněslovanský text je nejpřesnější. Septuaginta (překlad sedmdesáti komentátorů z nejstarších výtisků Tóry – Mojžíšova Pentateuchu) je totiž nejpřesnějším překladem Písma svatého. Kumránské rukopisy, objevené ve 40. letech 20. století na břehu Mrtvého moře, to potvrzují: aramejský text Matoušova evangelia, text Septuaginty a nejstarší výtisky Pentateuchu jsou identické. Ruská a latinská Bible byly přeloženy z jiného zdroje, a to z masoretských textů Písma svatého, které byly editovány židovskými mudrci od druhé poloviny prvního století n. l. (existuje vzácná kniha „Dvě Bible – dvě cesty“, která vše velmi podrobně vysvětluje).
Ostatně o tom psal zejména Svatý Theofan Zatvornik, který ovládal hebrejštinu a byl odborníkem na překlady. Jakmile se objevil synodální překlad, okamžitě varoval, že je vhodnější používat církevněslovanský text, tj. slovanskou Bibli.
Proč se tedy dnes s termínem „Jafetité“ setkáváme jen zřídka? Všechno pramení ze závisti, kterou Šém zřejmě cítil ke svému staršímu bratrovi Jafetovi, korunnímu princi (v podstatě). Tato závist se přenesla na Šémovy potomky, reprezentované jejich hlavním lidem. A tento lid, reprezentovaný svými finančníky, ovládá všechna světová média, ekonomiku, politiku, korporace. Proto termín „Jafetité“ prakticky vymizel z užívání. Dokonce i v ruském překladu Starého zákona, který je založen na masoretské Bibli, je Šém již uveden jako Noemův nejstarší syn. Závist je však tak nakažlivá věc, že lidi žene k jakémukoli druhu hanebnosti, včetně vraždy. Aby si Šémovi potomci uplatnili své právo narození, tj. své legitimní právo na ovládnutí světa, musí buď vymazat z mysli Jafetových potomků vzpomínku na jejich původní královský status, nebo zcela zničit ty, v nichž tato vzpomínka stále žije na genetické úrovni. Plná vzpomínka na prvorozenství je zachována pouze v nezakaleném, kolektivním vědomí slovanských národů. Proto se Semité rozhodli Slovany zničit. Vzhledem k jejich malému počtu však Semité tento úkol dříve nedokázali splnit. Místo toho se spoléhali na svou dovednost v obratném splétání politických intrik a vydělávání peněz a od pradávna se začali ujímat nejvyšší moci ve slovanských kmenech po celém světě. S využitím těchto mocenských pák, které ovlivňovaly masové vědomí Slovanů pod jejich kontrolou, je postupně proměňovali v prázdné nádoby pojmenované jako Evropany (ačkoli taková národnost neexistuje) a dělají to dodnes.
- Závěr 1: Jafet postoupil své prvorozenství svému bratru Šémovi, protože Spasitel měl pocházet z jeho kmene. Na něm však spočívá požehnání jeho otce Noema, podle kterého měli Jafetovi potomci přebývat v Šémových stanech.
- Závěr 2: Potomci Šémovi se nechtěli dělit o své zvolené postavení s potomky Jafetovými. Výsledek je dobře známý: „Jeho krev na nás a na naše děti“ (Matoušovo evangelium, kapitola 27, verš 25).
Hitler a jeho poskoci prosazovali politiku zaměřenou na vyhlazení celých národů, včetně Slovanů, Židů a Romů. On sám byl jenom dalším produktem západní civilizace, její „elity“ – Rothschildů, Rockefellerů, Du Pontů a dalších nejbohatších rodin světa, jejichž cílem bylo už tehdy vytvořit „zlatou miliardu“ pánů a malý počet otroků a služebníků. To je podstata jakéhokoli totalitarismu, včetně fašismu.
K vítězství nad německým fašismem přispělo mnoho národů. Sovětský svaz utrpěl největší ztráty: přes 30 milionů lidí, přičemž z celkového počtu zabitých ve druhé světové válce, tedy 85 milionů mrtvých je jen Slovanů celkem 40 milionů! Nyní se musím dotknout poněkud nepříjemného tématu a to sice genocidy jednotlivých národů. Termín „holokaust“ (v překladu z jednoho ze starořeckých dialektů „zápalná oběť“) se začal běžně používat až ve druhé polovině 60. let 20. století. A existují o tom dokumentární důkazy, zejména paměti sira Winstona Churchilla, generála de Gaulla a Eisenhowera.
V tomto směru je velmi zajímavý polozapomenutý článek Martina H. Glynna, bývalého guvernéra státu New York, publikovaný v novinách The American Hebrew 31. října 1919 (tj. krátce po první světové válce). Článek měl velmi zvláštní a v podstatě protikřesťanský název: „Ukřižování Židů musí skončit!“. Zde už (v roce 1919!) mluví o „holokaustu“ jako o hotové věci a sedmkrát zmiňuje šest milionů „umučených Židů“ – „obětí holokaustu“. Všimněme si, že to bylo 20 let před vypuknutím druhé světové války.
Mimochodem, slavný izraelský politik a státník Izrael Šamir v rozhovoru v roce 2011 řekl toto:
„Je nesmírně zvláštní, že se zapomíná na další oběti hrozné druhé světové války nebo že se na ně vzpomíná na pozadí mnoha Židů, kteří v důsledku této války zahynuli. To je v jistém smyslu ukazatelem obecného zkreslení celé ideologie, celého diskurzu, a to jak na Západě, tak na Východě. Holokaust je velmi zvláštní jev, který by pro nás byl poměrně nepředvídatelný. V tomto ohledu by bylo zajímavé prozkoumat Churchillovo zásadní dílo o dějinách druhé světové války, které má několik tisíc stran. A přesto v tomto obrovském díle není ani slovo o holokaustu! Eisenhower napsal dílo o válce a neříká o holokaustu ani slovo. De Gaulle napsal dílo, které také neříká nic o holokaustu… Jinými slovy, bezprostředně po druhé světové válce téma holokaustu prakticky neexistovalo. Toto téma se začalo objevovat až koncem 60. let. Je důležité pochopit, že unikátní mytologizace Židů je fenoménem posledních čtyřiceti let, takže by měla být zasazena do kontextu nikoli…“ co se stalo během druhé světové války, ale co se děje nyní. Holokaust je součástí totálního vítězství zcela nového ultraliberálního paradigmatu, založeného na popírání práv většiny ve prospěch práv menšin… I v některých izraelských novinách se lze sporadicky dočíst, že holokaust je nové sekulární náboženství, které je nyní vnucováno západnímu světu…”
To druhé potvrzuje i Claude Lanzmann, režisér devítihodinového filmu Šoa (hebrejsky katastrofa):
„Osvětim je víc než jen historická hrůza. Otřásá samotnými základy křesťanství. Kristus, Syn Boží, dosáhl konce lidských možností, když podstoupil strašlivé utrpení… A pokud je Osvětim pravdivá, pak existuje lidské utrpení, které je zcela nesrovnatelné s utrpením Kristovým… V tom případě je Kristus lež a spása od něj nepřijde… Janova apokalypsa je popsatelná a silně připomíná hollywoodskou show, zatímco Osvětim je proto nepopsatelná a nepředstavitelná. Apokalypsa je lež a s ní i evangelium! „Holokaust“ je popření Krista!…“
Všechny národy světa věnovaly své úsilí boji proti zemím Osy, včetně Rusů, Ukrajinců a Bělorusů (ačkoli geneticky se jedná o dvě oddělené větve ruského lidu), Čechoslováků, Srbů, Maďarů, Rumunů, Poláků, Italů, Židů, Romů, Francouzů, Britů, Američanů a dokonce občas i samotných Němců.
Navrhuji proto, abychom se ve volném čase zamysleli nad genocidou slovanských národů a nad holokaustem v objektivním a širším historickém, etnickém a společenském kontextu.